Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Petr Damiani
Petrus Damiani, ep. Ostien. et doctor Eccl.

21. února, nezávazná památka
Postavení:kardinál, biskup a učitel církve OSB
Úmrtí:1072
Patron:Vzýván jako ochránce od bolesti hlavy.
Atributy:důtky,kardinálský klobouk, kříž, lebka, poustevník

ŽIVOTOPIS

Byl sirotkem z Revanny. Po tvrdém dětství mu jeden ze starších bratrů umožnil studie. Petr přijal jeho jméno Damián. Po studiích měl úspěch, ale říkal si, že jej sláva a pocta neučiní šťastným a že je důležitější myslet na věčnost. Žil asketicky a v 28 letech odešel do společenství poustevníků ve Fonte Avellana u Gubbia. Později se stal převorem a pak byl ustanoven biskupem v Ostii a kardinálem. Již dříve často káral hodnostáře a usiloval o obnovu církve. Napsal mnoho učených spisů. Poslední cestu konal do rodného města, aby tam dosáhl smíru s papežem.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NA SRDCI MĚL DOBRO CELÉ CÍRKVE

Narodil se v Ravenně r. 1007 do početnější a chudé rodiny. Oba rodiče mu zemřeli velmi brzy a pak pocítil i šikanování od sourozenců, bosý, v roztrhaných šatech musel pást vepře svého nejstaršího bratra. Jednou našel peníz a místo na své potřeby jej použil na mši svatou za své rodiče. Jistě jej napadaly i jiné možnosti, ale zvítězila ta, pro kterou mohl patřit k blahoslaveným chudým v duchu, k blahoslaveným, kteří mají nedostatek a jejichž úsilím je líbit se Pánu. Z tvrdého dětství mu pomohla sestra Roselinda, jež se ho v opuštěnosti ujala a dál jeden mnohem starší bratr, který se v Revanně stal arciknězem. Vedle základních potřeb mu poskytl možnost vzdělání, kterou Petr s velkou pílí využil. Gramatiku, rétoriku a právo studoval ve Faenze a v Parmě. Pak se stal profesorem na střední škole v Revanně. Snad bylo projevem vděčnosti za pomoc s vystudováním, že si dal druhé jméno Damiáni po bratrovi.

V 28 letech, r. 1035 vstoupil do přísného kláštera benediktinských poustevníků, komunity založené sv. Romualdem ve Fonte Avelana na Monte Catria. Dodržovali asketický režim, který Petrovi zprvu působil potíže a přesto se tam věnoval studiu Písma a teologie. Jeho manuální prací bylo opisování rukopisů.

V roce 1043 byl zvolen převorem. Na jednu stranu byl laskavý, s velkým porozuměním pro chudé a opuštěné, na druhou energický a přísný s organizátorskými schopnostmi. Ve své horlivosti poměrně brzy založil pět dalších řeholních komunit a napsal pro ně několik příruček o mnišském a poustevnickém životě. Na srdci nu neleželo je dobro mnišských komunit, ale i celé církve. Napomínal i některé biskupy a bohatší potulné mnichy. Na synodách vystupoval proti různým neřestem a nedostatkům. Měl styky s německým císařským dvorem, s Konrádem II. a Hendrichem III. I s papeži, počínaje Lvem IX. Ten i jeho nástupce Viktor II. ho pověřovali některými úkoly a radili se s ním o věcech církevní reformy. V té době Petr Damiani napsal traktáty Gratissimus a Gomorrhianus, namířené proti svatokupectví a mravním nepořádkům mezi duchovenstvem. Další papež Štěpán IX. jmenoval Petra ostijským biskupem a kardinálem, chtěje ho zapojit do reformní činnosti papežské kurie. Petr v Římě spolupracoval s reformátorem Hildebrandem, který se z clunyjského mnicha stal nejen poradcem více papežů, ale později papežem Řehořem VII.

Petr Damiani ve funkci zástupce římské kurie v r. 1059 reformoval milánské biskupství i další lombardská, od r. 1061 energicky vystupoval proti vzdoropapeži Honorovi II. a také bránil clunyjský klášter proti neoprávněným požadavkům místního biskupa a řešil i různé stížnosti. Jednalo se o dobu sporů světské a duchovní moci. V Roce 1069 byl v Německu zabránit rozvodu Hendricha IV. s Bertou Savojskou.

Za Mikuláše II. si Petr přál zbavit se biskupských povinností a návrat do kláštera Fonte Avellana, v čemž mu papež vyhověl. Tam se zabýval i řezbářskou prací. Poslední misii konal v Ravenně, když se město v duchovním směru rozdělilo na dva znepřátelené tábory. Situaci dal do pořádku a na zpáteční cestě zemřel v benediktinském klášteře ve Faenze. Tam byl i pohřben.

V případě Petra Damiani církev uznala spontánní a všeobecnou úctu tohoto světce, kterého papež Lev XII. v roce 1828 vyhlásil za církevního učitele.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

V 5. kapitole Mt ev. si přečtu o blahoslavenství a srovnám to se svým životem.

"Všemohoucí Bože, Tys posiloval svatého biskupa Petra, aby svůj život strávil ve službách církve; pomáhej nám, abychom se řídili jeho učením a příkladem, ničemu nedávali přednost před Kristem, a tak došli do věčné radosti. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen"

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Petrus Damiani, ep. Ostien. et doctor Eccl. (1072); Germanus, abbas Grandivallen (ca. 667); Eustatius, ep. Antiochen (ca. 338); Thomas Pormort (1592); Robertus Southwell (1595); Natalis Pinot (1794); Maria Henrica (Anna Catharina); ominici (1894)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský