Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Bartoloměj
Bartholomæus, iunior, abbas Cryptoferren

11. listopadu, připomínka
Postavení:opat
Úmrtí:1065

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi roku 980 v Rossano v jihoitalské provincii Cosenza. Při křtu dostal jméno Basil. Od 7 let byl vychováván v klášteře sv. Jana Kalibity v Calovetu. Po pěti letech odtud přešel do kláštera Vallelucio u Monte Cassina, kde žil sv. Nilus (pam. 26. 9.). Roku 994 ho následoval do Serperi (Gaeta), kde vedli asketický život. V roce 999 byl Bartoloměj s Nilusem v Římě, kde chtěli u papeže Řehoře V. prosit o milost pro kněze Filogata, který byl jako vzdoropapež zmrzačený ve vězení, ale neuspěli. Nilus, doprovázený stále Bartolomějem, prožil v roce 1004 při návštěvě kláštera Tusculum (dnešního Frascati) mystický zážitek, ve kterém jej Panna Maria vybídla, aby šel do Grottaferrata (18 km od Říma) a založil tam klášter. Nilus zde zřejmě během roku zemřel, ale Bartoloměj pokračoval v započatém díle a tento klášter zasvěcený Panně Marii se později pod jeho vedením stal školou věd i umění a hlavním střediskem byzantského mnišství na italské půdě.

Opat Bartoloměj z Grottaferraty (uváděný též jako Kryptoferratský) se roku 1044 účastnil lateránského sněmu, na němž se prokázala jeho moudrost a diplomatické nadání.

Zemřel v pokročilém věku a byl pohřben vedle sv. Nila v kapli, která této dvojici byla zasvěcena. Jejich ostatky zde byly uloženy do roku 1300, od té doby o nich není nic známo.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martinus, ep. Turonen (397); Mennas, m. in Ægypto (s. IV in.); Veranus, ep. in Provincia (s. V in.); Mennas, solitarius (asi 580); Ioannes Eleemosynarius (620); Bertuinus (asi s.VII.); Theodorus Studita (826); Bartholomæus, iunior, abbas Cryptoferren (1065); Luigia Poloni (1855); Alicia Kotowska (1939); Vincentius Eugenius Bossilkov (1952)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský