Constabilis
| 17. února, připomínka | |
| Postavení: | opat OSB |
| Úmrtí: | 1124 |
| Patron: | Cava de' Tirreni, diecéze Vallo della Lucania, Castellabate a námořníků |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v Tresino v oblasti Lucanie (dnes region Basilicata) do šlechtické rodiny Gentilcorů. Už jako dítě byl v sedmi letech svěřen do výchovy opatovi z Cava de' Tirreni u Solerna. Zde se stal po čase mnichem. V řeholním životě byl nejen důsledný podle řádových pravidel, ale i velmi vytrvalý v ctnostném životě.Opat Petr Pappacarbone v něm viděl příklad pro spolubratry a svěřoval mu vedení důležitých jednání. Se souhlasem ostatních mnichů ho 10. 1. 1118 jmenoval svým adjutorem ve vedení opatství. Po opatovi Petrovi se 4. 3. 1122 zde stal třetím opatem. Vynikal laskavostí a pochopením pro své spolubratry. Každému uměl poradit v jeho osobních problémech. Přes náklonost ke každému byla znatelná síla jeho autority.
Obec Castellabate v téže provincii Solerno mu vděčí za svůj vznik a má ho dnes i v erbu. V říjnu 1123 zahájil výstavbu Andělského hradu (dnes zvaného Castrum Abbatis - „hrad opata“.), který mu připadl. Dokončení a následná pomoc obyvatelům se připisuje jeho nástupci Simeonovi (pam. 16. 11.). Opat Konstábil zemřel už prý ve věku 53 let 17. 2. 1124. Byl pohřben v kostele sousedícím s jeskyní „Arsicia“, kterou používal sv. Alferius (pam. 12. 4.).
Opat Konstábil byl mezi lidem také nazýván „Štít mnichů“ (či jako „přikrývka bratrů“), protože je vždy ochraňoval. Po své smrti se údajně zjevoval nástupnickým opatům, aby jim za mimořádných událostí pomohl. Legendy vyprávějí o jeho podivuhodné pomoci na záchranu lodí patřících opatství, a proto byl ve středověku označen za patrona námořníků.
Papež Lev XIII. 21. 12. 1893 potvrdil jeho kult.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Fundatores VII Ordinis Servorum Mariæ: Alexius, Bartholom (1310); Theodorus Tiro (306); Bonosus (asi 373); Mesrobus (asi 440); Flavianus, ep. Cpolitan. (449); Fintanus, abbas (asi 603); Finanus (asi 656); Silvinus (s. VIII.); Constabilis (1124); Evermodus (1178); Lucas Belludi♦ (1268); Matthias Shōbara Ichizaemon ♦ (1624); Elisabeth Sanna♦ (1857 ); Petrus Yu Chŏng-nyul (1866); Antonius Leszczewicz (1943); Hedwigis Carboni♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský