Emmanuel Lozano Garrido
| 3. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | novinář a spisovatel |
| Úmrtí: | 1971 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 9. 8. 1920 v Linares (50 km severně od provinčního města Jaén) v Andalusii v jižním Španělsku. Byl pátý ze sedmi bratrů a dostal přezdívku „Lolo“. V šesti letech mu zemřel otec a rodina se dostala do finančních potíží. Eucharistii poprvé přijal 9. 5. 1929. Velkou událostí bylo pro něj přijetí svátosti biřmování 20. 5. 1930, a další významnou událostí byl pro něj vstup do „Katolické akce“, v níž viděl velký smysl. Vynikal projevy lásky k Panně Marii a zvláště horlivou úctou k eucharistii, která byla jeho radostí, posilou v utrpení a z níž čerpal z ní také inspiraci pro apoštolské působení psaným slovem.V době pronásledování po vypuknutí španělské občanské války r. 1936 působil jako akolyta a při nesení nejsv. svátosti do jedné vesnice byl zatčen a odveden do vězení. Po dobu zadržení (do následujícího dne) se mu prý dařilo ukrytí eucharistie v kytici květů.
Ve 22 letech nastupoval do armády, ale záhy byl pro špatný zdravotní stav propuštěn. Již v tomto věku byl sužován chronickým revmatismem kloubů (spondylitidou) a v dalším roce zcela paralyzován skončil na invalidním vozíku, na který už zůstal odkázán po zbytek života.
Pokračoval i přes tato omezení v aktivní činnosti pro mladé členy Katolické akce, povzbuzoval je osobně i jako spisovatel. Kariéru novináře začínal už r. 1940 článkem v Cruzada. V roce 1956 začal psát časopis pro nemocné s názvem „Sinaj“. Šířil také informace ze zasedání Druhého vatikánského koncilu, vysvětloval jeho prohlášení a reformy.
V posledních deseti letech života vydal devět svazků týkajících se duchovního života, napsal také autobiografický román, eseje a stovky novinových článků. Dostal řadu literárních ocenění a byl nominován na cenu Nadal. V době od r. 1961 se jeho stav stále zhoršoval a přestože tělesně hodně trpěl, nikdy si nestěžoval. Po ochrnutí pravé ruky se naučil psát levou, a když i ta byla brzy paralyzována, začal texty diktovat své sestře. Od roku 1962 je už nemohl ani číst, neboť oslepl. Přes tento další hendikep nadále často „psal“ i diktováním do magnetofonu.
Zemřel v Linares, ve věku 51 let. Jeho beatifikační proces byl otevřen v prosinci 1994. K potvrzení jeho hrdinských ctností papežem Benediktem XVI. došlo 17. 12. 2007 a dekret o zázraku na jeho přímluvu byl stvrzen 19. 12. 2009. V tomto roce byly jeho ostatky přeneseny k bosým karmelitkám v Linares. Na blahořečení konaném 12. 6. 2010 v rodném městě Manuela Lozano přišlo i přes neustávající déšť 18 tisíc lidí.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Martinus de Porres (1639); Germanus, Theophilus et Cyrillus, m. in Cappadocia; Libertinus (s. III./IV.); Papulus (s. III./IV.); Valentinus et Hilarius (století neznámé); Guenæl (s. VI.); Silvia (s. VII.); Domninus, ep. Viennen (asi 538); Pirminus (asi 755); Ioannicius (846); Odrada (asi s. XI.); Ermengaudius (1035); Berardus, ep. Marsorum (1130); Alpais♦ (1211); Idda (asi 1226); Simon Balacchi♦ (1319); Emmanuel Lozano Garrido (1971)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský