Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




Foto © Provincie bratří františkánů
Foto © Provincie bratří františkánů




sv. Abrahám
Abraham, patriarcha

9. října, připomínka
Postavení:patriarcha SZ
Atributy:bělovlasý stařec s dlouhým vousem, dlouhý nůž; Melchisedechova oběť chleba a vína při jejich setkání; tři muži či andělé (jako symbol Boží Trojice) jež předpovídali narození Izáka; jeho obětování na kamenném oltáři, kde v blízkém křoví vězí beránek (předobraz Kristovy oběti); anděl zadržující jeho ruku s nožem

ŽIVOTOPIS

Máme před sebou starozákonního světce, jehož velikost spočívá v tom, že uvěřil Bohu. Za to obdržel největší přísliby - týkající se potomstva, potažmo všech vykoupených Kristem, jehož předobrazy vznikly v souvislosti s Abrahámovou poslušností.

Uznáván je ve všech monoteistických náboženstvích (judaismu, křesťanství i islámu), jako praotec věřících.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PRAOTEC VĚŘÍCÍCH

Narodil se jako syn Teracha z kaldejského města Ur a bylo mu dáno jméno Abram. Po smrti bratra Hárana, jako ženatý se Sáraj, pod vedením otce Teracha se společně přestěhoval i s Háranovým synem Lotem do o Cháranu. Zde byl osloven Hospodinem a vyzván, aby opustil otcovský dům a šel, kam mu ukáže. Zároveň obdržel zvláštní požehnání i příslib, že z něj vzejde velký národ. Abram uvěřil a se Sáraj a Lotem se vydal na cestu do země kenanské. Došel až k Šekemu a k božišti Móre. Tu se mu znova dostalo od Boha ujištění, že před ním leží země určená jeho potomstvu. Ač byla znesvěcena modloslužbou a trestána prokletím, byla darem Božím. Abram odpověděl stavbou oltáře a vzýváním jména Hospodina.

Život nebyl snadný, přišel hlad a tak Abram sestoupil do Egypta. Zde se mu dostalo dobrého přijetí, ale i napomenutí skrze faraona, jemuž svou ženu představil jako sestru. I Abram se potýkal s lidskými slabostmi, ale stále více poznával, jak je dobré plně věřit Bohu a spolehnout na něj.

Z Abrama se brzy stal bohatý pastevec a velká stáda ho přiměla k tomu, že nabídl Lotovi, aby si vybral území a předešlo se tak rozepřím mezi pastýři. Tehdy se Lot oddělil a usadil v Sodomě. Tam byl po bitvě místních králů s élamským králem Kedorlaómerem a jeho spojenci zajat a odvlečen se vším jměním. Abram mu pak přispěchal na pomoc se svým lidem a zvítězil. Při návratu z boje mu vyšel naproti nejen sodomský král, ale i šálemský Melchisedech (viz pam. 26. 8.), který jako kněz Boha nejvyššího přinesl tehdy obětiny chleba a vína. Jde o první předobraz eucharistické hostiny.

K dalším událostem patří vztahy v Abramově rodině. Neplodná Sáraj dala Abramovi svou otrokyni, aby měl skrze ni potomka, jak bylo zvykem. Narozený Izmael však nebyl tím pravým a již před jeho narozením došlo k narušení vztahů.

Pak došlo k obnově smlouvy s Hospodinem, jak je popsána v 17. kap. Gn, kde je doplněna i příkazem obřízky. Při této slavnostní smlouvě Bůh změnil Abramovo jméno na Abrahám. Původní tvar jména vycházel od označení božstva, zatímco nový se vztahuje výslovně na člověka. Na pozadí této změny lze objevit pověření vést lid od domnělých božských otců k jedinému Bohu, který se ukazuje být všemohoucím Otcem. On změnil i jméno Sáraj na Sáru a přislíbil Abrahamovi, že právě z ní obdrží syna Izáka a ona tak bude matkou pronárodů.

Dotvrzení Božího slova je v následující kap. Bible zasazeno do příběhu se třemi Abrahámovými hosty (připomínajícími osoby Nejsv. Trojice). Tyto osoby mluví v jednotném čísle jakoby mluvil Hospodin a Abrahámova pohostinnost je popisována rovněž jako neobvyklá. Zároveň jsou uváděna Hospodinova slova, že do roka bude mít Sára syna, protože Bohu je možné všechno.

Dále vidíme Abraháma jako modlitebníka a přímluvce za Sodomu, nad níž byl vyhlášen soud. Pro jeho věrnost byl zachráněn Lot. Abrahámova víra a poslušnost prošla také mimořádnou zkouškou, s níž souvisí další předobraz a velké Boží přislíbení. Celý příběh je také čten při vigilii vzkříšení. Ve zkoušce "Bůh pravil Abrahámovi: Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." - A Abrahám poslechl, dřevo na celopal naložil na svého syna Izáka (předobraz dřeva kříže) a nakonec, když se rozmáchl k dovršení oběti, zadržel jej Hospodinův anděl se slovy: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pak obětoval beránka, který se rohy zachytil v křoví. Hospodinův anděl Abraháma znovu oslovil: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní bran svých nepřátel. V tvém jménu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mne poslechl."

Abrahámovou vírou se také zabývá list Židům (11,17n), v němž je připomínán Boží slib, že od Izáka bude mít potomky. Proto Abraham uvažoval: "Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz."(Žid 11,19) Ta slova se vysvětlují tak, že Izák pro Abraháma jakoby znovu ožil, protože ho již v nitru obětoval a tak se Izák stal i předobrazem vzkříšeného Vykupitele (viz pozn. v NZ u textu v překladu ThDr.V.Bognera).

Abrahám se tak pro svou víru stal nejvýznamnější postavou Starého zákona.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad svým životem z víry, abych odhalil své nedostatky a své předsevzetí zaměřím na jejich nápravu. (Víra se utvrzuje praktikováním v životě.)

Bože, Tys učinil z Abraháma, díky jeho víře, praotce mnohých. Upevňuj také v nás život z víry a učiň nás jejími předavateli, abychom se mohli všichni setkat ve Tvém království. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( modlitba ve stylu závěrečných v breviáři)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dionysius et socii, mm. Lutetiæ (s. III.); Ioannes Leonardi (1609); Abraham, patriarcha; Diodorus, Diomedes et Didymus (století neznámé); Domninus, m. apud Parmam (s. IV); Publia (s. IV); Sabinus, eremita (s. V); Gislenus (asi 681-685); Deusdedit, abbas (834); Guntherus (1045); Bernardus Ruthenensis (1110); Ludovicus Bertrán (1581); Ioannes Henricus Newman (1890); Innocentius ab Immaculata /Emmanuel/ Canoura Arnau et VIII socii: Cyrillus Bertrandus /Iosephus/ Sanz Tejedor, Marcianus Iosephus /Philomenus/ López López, Victorianus Pius /Claudius/ Bernabé Cano, Iulianus Alaphridus /Wilfridus/ Fernández Zapico, Beniamin Iulianus /Vincentius Alphonsus/ Andrés, Augustus Andreas /Romanus/ Martín Fernández, Benedictus a Iesu /Hector/ Valdivielso Sáez, Anicetus Adolphus /Emmanuel/ Seco Gutiérrez) (1934)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský