Ioannes de Dukla
| 29. září, připomínka | |
| Postavení: | řeholní kněz OFMConv. a OFMObs |
| Úmrtí: | 1484 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1414 v Dukle, ležící asi 10 km jihozápadně od Iwonicza na okraji Karpat. Ve svém mládí, podle některých vyprávění, žil poustevnickým životem v dukelských lesích nad potokem Zašpit nebo ve svahu Čergowé hory. Později pravděpodobně vyučoval na farní škole v Dukle nebo v Krosně. Asi ve 25 letech vstoupil ke konventuálním františkánům v Krosně. Po noviciátu a řeholních slibech studoval teologii na řádových školách. Stal se knězem a velmi dobrým kazatelem. Opakovaně byl volen kvadriánem v Krosně a ve Lvově. Roku 1443 se stal kustodem ruské kustodie v česko-polské provincii se sídlem ve Lvově. Byl jím až do roku 1461. V tomto městě pak převzal místo kazatele při chrámu Ducha Svatého.Vzorně vždy plnil své povinnosti a vynikal horlivostí a opatrností. Během svého působení se snažil o oživení řeholního života v duchu sv. Františka v době, kdy u mnohých převládala k řeholním pravidlům jistá laxnost. Takový úkol však byl nad jeho síly a splnil ho v Krakově až Jan Kapistrán založením větve observantů, kteří se uváděli i jako bernardini. Ve Lvově měli klášter od r. 1460. Do roku 1517 spadali obojí františkáni pod téhož generála. V roce 1463 Jan z Dukly požádal provinciála Mikuláše Stýčka o souhlas s přestoupením k bernardinům. Po souhlase byl nějakou dobu v jejich komunitě v Poznani a pak až do konce života v klášteře sv. Ondřeje ve Lvově. Zde působil jako zpovědník i kazatel. Noci trávil v modlitbě a pak s velkou pokorou pomáhal v kuchyni nebo na zahradě, kde si zřídil poustevnu. Postupně ztrácel zrak a pomocí bratrů se učil pravidla řádu zpaměti. Také trpěl arteriosklerózou, která mu způsobila bezvládnost nohou. Zemřel asi v 70 letech.
Blahořečený byl 21. 1. 1733 papežem Klementem XII., který ho r. 1739 prohlásil patronem Polska a Litvy. Papež Jan Pavel II. ho kanonizoval 10. 6. 1997 při pastorační návštěvě v Krásnu nad Wislokem v Polsku.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Michael, Gabriel et Raphael; Michael, archangelus ; Gabriel, archangelus ; Raphael, archangelus ; Ripsimis, Gaiana et sociæ (s. IV.); Ioannes de Dukla (1484); Franciscus de Paola Castelló y Aleu♦ (1936); Iosephus de Villanova Turis Tormo♦ (1936); Aloysius Monza♦ (1954); Eutychius, ep. Heracleen. (ca. s. III); Fraternus, (post 450) ; Quiriacus (557); Liudwinus (ca. 717); Adelricus (s. X); Mauritius, abbas (1191); Ioannes de Monte Mirabili♦ (1217); Carolus de Blesis♦ (1364); Nicolaus de Furca Palena♦ (1449); Iacobus Mestre Iborra♦ (1936); Paulus Bori Puig et Vincentius Sales Genovés♦ (1936); Darius Hernández Morató♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský