Světci k nám hovoří...


blah. Juliána, Brtnice u Jihlavy

blah. Juliána, Brtnice u Jihlavy

relikviář s částí kosti žebra blah. Juliány

relikviář s částí kosti žebra blah. Juliány

oltář v kostele blah. Juliány s její relikvií a vyobrazením

oltář v kostele blah. Juliány s její relikvií a vyobrazením

blah. Juliána de Collalto

Iuliana de Collalto

1. září, připomínka
Postavení:abatyše OSB
Úmrtí:1262

ŽIVOTOPIS

Narodila se v roce 1186 v Collalto ležícím 6 km od Susegana v provincii Trevise v Itálii. Byla jedenáctým dítětem hraběte Rombalda VI. a Juliány z Mantovy. Údajně asi od 10 let byla vychovávána v benediktinském klášteře sv. Markéty v Salarole, kde už ve 12 letech oblékla řeholní hábit.

Vyrostla ve zbožnou a příkladnou řeholnici. V roce 1220, když do tohoto kláštera přišla Beatrice Estensis (s pam. 10. 5.), vzniklo mezi nimi silné přátelské pouto. V roce 1222 se spolu přestěhovaly do Gemmola, kde podle některých tradovaných údajů vytvořily novou komunitu. V roce 1226 byla Juliána pověřena založením kláštera na ostrově Spinalonga (dnes Giudecca) u Benátek. Zde v Campiello San Cataldo zařídila přestavbu zničeného kostela sv. Katalda a vybudování kláštera sv. Blažeje a sv. Katalda. V něm se stala abatyší. Vynikala v mnoha ctnostech a dbala na poskytování pomoci chudým. Poslední léta Juliána trpěla velmi silnými bolestmi hlavy.

Zemřela ve věku 76 let s pověstí svatosti. Její pohřeb se konal za veliké účasti lidu a podle dobových pramenů se u jejího hrobu děly zázraky, docházelo zvláště k vyslyšení modliteb o osvobození od migrény. Její klášter je chválen jako místo modliteb a pokání.

Po necelých 30 letech od pohřbu bylo zjištěno, že její tělo zůstalo neobvykle zachované a bylo umístěno do uměleckého dřevěného sarkofágu. V roce 1733 došlo k uložení Juliány do mramorového oltáře v kostele sv. Blažeje a sv. Katalda a o 20 let později papež Benedikt XIV. 20. 5. 1753 potvrdil její kult jako „odnepaměti“ a v martyrologiu je zapsaná jako blahoslavená.

O jejím svátku 1. 9. 1810 bylo její tělo přeneseno k redemptoristům do kostela Vykupitele a o dvanáct let později přemístěno do kaple sv. Anny ve farnosti sv. Eufemie, kde je nadále uctíváno. V rodném kraji zůstaly uchovány některé relikvie. Jsou uváděny falanga, její koruna, polštář a šaty, které měla v době úmrtí. Starý dřevěný sarkofág se nachází v muzeu Correr v Benátkách.

Relikviář blah. Juliány de Collalto se také nachází v Brtnici v kraji Vysočina v ČR. Tento relikviář v horním brtnickém kostele blah. Juliány de Collalto a sv. Karla Boromejského je památkou na italského majitele zdejšího panství rodu Collalto et San Salvatore. Collaltové sem přesídlili ze severní Itálie v době pobělohorské a kníže Emanuel Collalto v roce 1914 získal pro Brtnici ostatek blah. Juliány z kaple sv. Anny ve farnosti sv. Eufemie. Následující rok jej převezl a v novém stříbrném relikviáři s drahokamy byl 23. 5. 1915 slavnostně uložen v uvedeném brtnickém kostele.

POZNÁMKA

Místním farářem je k blahoslavené Juliáně de Collalto šířena tato modlitba:

Blahoslavená Juliáno z Collalta,

byla jsi záštitou rodu, trvajícího po staletí,

prosíme tě, buď ochránkyní i našich rodin,

jejich soudržnosti a schopnosti předávat víru.

Amen.

Přidat můžeme i prosbu o zázrak, který by přispěl k její kanonizaci.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ægidius, abbas in valle Flaviana (s. VI/VII); Iosue (XII.stol. př. Kr.); Iuliana de Collalto (1262); Verena (s. IV); Lupus, ep. Senonen (asi 623); Ioanna Soderini (asi 1367); (Christinus /Michael/ Roca Huguet et XI socii*) (1936); Maria a Monte Carmelo Moreno Benítez et Maria a Refugio Carbonell Mu (1936); Terentianus (ca. s. IV); Vincentius, ep. Aquen. (ca. s. IV); Verena Verena (s. IV); Victorius, ep. Cenomanen (ca. 490); Constantius, ep. Aquinaten. (ca. 570); Christinus (Michael) Roca Huguet et XI socii, (1936): Beniamin (Alexander) Cobos Celada* (1936); Alphonsus Sebastiá Vi (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.