Angelus Augustinus Mazzinghi
| 16. srpna, připomínka | |
| Postavení: | kněz OCarm. |
| Úmrtí: | 1438 |
| Atributy: | růže u úst, andělé splétající korunu |
ŽIVOTOPIS
Někdy před rokem 1386 se narodil ve Florencii v Itálii. V roce 1413 tam vstoupil do karmelitánského kláštera jako první syn začínající reformy sv. Marie delle Selve. Tato reforma vedla později k vytvoření mantovské kongregace.Angel Mazzinghi se stal vynikajícím kazatelem a horlivým knězem. Byl lektorem teologie a působil nejvíce ve Florencii a mimo ni i ve Frascati. Podle Mikuláše Calciuriho, který byl jeho současníkem, při některých Angelových kázáních ve Florencii byly vidět růže i další květy, které za promluvy vycházely z jeho úst. Nad hlavou mu z nich prý andělé splétali korunu. Vize s květy se dostala mezi jeho atributy.
Zpráva z posmrtné vzpomínky (z nekrologu) hovoří o jeho ctnostech a vykresluje ho jako slovutného kazatele svatého života. Poukazuje na jeho učenost i charisma dobrého a zkušeného duchovního rádce, o kterého byl velký zájem.
Není divu, že byl vícekrát volen převorem a mimo to na něj byly vkládány i další funkce a úkoly. V konventu, kde skládal sliby, byl převorem v letech 1419-1430 a pak 1437. Mezi tím působil zejména jako postní kazatel a dva roky jako převor v dalším konventu.
Poslední rok setrvával na modlitbách v ústraní řádového domu ve Florencii. Tam zemřel 17. 8., ve věku kolem 55 let.
Blahořečený byl 7. 3. 1761 papežem Klementem XIII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Stephanus, rex Hungariæ (1038); Theodorus, ep. Vallensium (s. IV); Rochus, peregrinus (asi 1379); Angelus Augustinus Mazzinghi♦ (1438); Beatrix da Silva Meneses (1490); Simon et Magdalena Bokusai Kyota atque Thomas♦, Maria et Iacobus Gengoro* (1620); Petra a Sancto Ioseph /Anna Iosepha/♦, Pérez Florido* (1906); Henricus García Beltrán♦ (1936); Arsacius (ca. 358); Armagilus (s. VI); Frambaldus (ca. 650); Radulphus de Fusteia♦, . (1129); Laurentius Loricatus♦ (1243); Ioannes a Sancta Martha♦ (1618); Ioannes Baptista Ménestrel♦ (1794); Placidus García Gilabert♦ (1936); Gabriel (Iosephus Maria); Sanchís Mompó♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský