ŽIVOTOPIS

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SMYSLUPLNÁ OBĚŤ PRO CÍRKEV - KRISTŮV OVČINEC

Narodil se 29. 12. 1811 v Aytoně poblíž Lèridy do chudé španělské rodiny za dob napoleonských válek. Byl sedmý z devíti synů.

Do semináře v Lèridě vstoupil roku 1828. Po studiu filozofie a teologickém kurzu v roce 1832 vstoupil do řádu bosých karmelitánů v Barceloně. Řeholní sliby složil v následujícím roce se jménem František od Ježíše, Marie a Josefa.

Politická situace ho donutila žít mimo klášter. V roce 1835 byl krátkou dobu vězněn od revolucionářů na zámku Monjuich. Díky nedostatku důkazů byl propuštěn. Kněžské svěcení přijal v roce 1836. Řekl o tom: "V den, ve kterém jsem byl vysvěcen na kněze, byl jsem vysvěcen ke službě a odevzdán tobě, Církvi. Od toho dne už nepatřím sobě, jsem tvůj ve všem co konám, čím jsem a co vlastním."

Léta 1840-1851 prožil ve Francii jako politický emigrant. Žil asketicky, v samotě a rozjímání. Pak se vrátil do Španělska a svůj život zasvětil službě hlásání evangelia. V Barceloně, ve snaze o oživení tzv. tradičních katolíků, založil katechetické středisko "Škola ctností", které nepřátelé církve brzy zavřeli a jej jako zakladatele poslali do vyhnanství na Baleari ve Středozemním moři. Na ostrově Ibiza se věnoval převážně rozjímání. V samotě El Vedrá prožíval osudy církve s ponořením se do jejího tajemství a plánoval budoucí evangelizaci.

V roce 1861 se vracel do Španělska a pustil se do konání lidových misií v Katalánsku, stejně jako na ostrovech Baleari. V té době zorganizoval skupiny, které se staly základem Kongregace bratří a sester karmelitánů-misionářů. Podle pravidel III. řádu, vedle Institutu karmelitek-misionářek, založil i Institut školských bratrů karmelitánů, z nichž vznikli dnes již neexistující Bratři Lásky.

Dne 10. 3. 1872 se s těžkým onemocněním ocitl v Tarragoně a po deseti dnech zemřel. Zanechal spisy o rozjímavém životě i několik příruček pro katechety.

Úryvky z jeho spisu o účinnosti modlitby za církev:

"Bůh ve své Prozřetelnosti určil, že nám neodpomůže od našeho zla a že nám nepopřeje své milosti jinak, než skrze modlitbu, a že skrze modlitbu někteří spasí jiné."

"Aby modlitba Ježíše Krista a plody jeho vykoupení byly přivlastněny některému národu či lidu, aby se mu skrze někoho dostalo poznání evangelia a posloužení svátostmi, je nezbytné, aby byl někdo či mnozí, kteří by nejprve skrze modlitbu získali tento lid a dosáhli jeho smíření s Bohem.

I to mají na zřeteli oběti, které přinášíme na oltářích. Svatá hostie, kterou při nich denně předkládáme Otci, doprovázená našimi prosbami, nemá za cíl pouze obnovit památku života, utrpení a smrti Ježíše Krista, ale také skrze ni přimět dobrého Boha, aby přičetl výkupnou oběť svého Syna národu, kraji, obci nebo osobám, za které je sloužena mše svatá. Právě v ní se s Otcem jedná o vykoupení, o obrácení ..."

"K tomu, aby jeho milost byla udělena také těm, kdo o ni neprosí, nemohou prosit nebo nechtějí, Bůh stanovil a přikázal: Modlete se jeden za druhého, abyste byli spaseni." (srov. Jak 5,16b)

(použito karmelitánského Propria k breviáři)

Při blahořečení Františka Palau y Quer 24. 4. 1988 papež Jan Pavel II. o něm řekl. "Tento bosý karmelitán učinil ze svého kněžského života smysluplnou oběť pro Církev - Kristův ovčinec.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Bože, Ty jsi skrze svého Ducha zahrnul blahoslaveného kněze Františka znamenitým darem modlitby a apoštolské lásky; na jeho přímluvu dej, aby se svatá církev Kristova, zářící krásou Panny Marie, projevovala stále účinněji jako všeobecné tajemství spásy. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z karmelitánského Propria k breviáři)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Archippus (s. I.); Cuthbertus, ep. Lindisfarnen (687); Vulframnus (ca. 700); Hippolytus Galantini^♦ (1619); Baptista Spagnoli^♦ (1516); Franciscus a Iesu Maria Ioseph Palau y Quer^♦ (1872); Iosephus Bilczewski, episcopus (1923); Paulus, Cyrillus et Alius (s. inc.); Urbicius (ca. 450); Martinus, ep. Bracaren (ca. 579); Nicetas, ep. Apollonien (733); artyres in Pal (797); Ambrosius Sansedoni^♦ (1287); Ioanna Véron^♦ (1794); Maria Iosepha a Corde Iesu Sancho de Guerra (1912); Ioannes Nepomucenus, m. Pragæ (1393)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský