Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. German
Germanus, ep. Parisien.

28. května, připomínka
Postavení:biskup OSB
Úmrtí:576
Patron:pařížské diecéze; vzýván proti ohni
Atributy:biskup, řetězy, hořící dům

ŽIVOTOPIS

Pocházel od Atunu ve Francii. V dětství postrádal lidskou lásku. Později se stal mnichem a žil prý podle východních řádových stanov. Zůstal jako pravý mnich střídmý a zdrženlivý i v postavení pařížského biskupa. Pracoval, postil se, vše co měl dával chudým. Jeho příklad strhl k následování i samotného krále. Vynikal vzděláním, dobročinností i charismatickými dary. Snažil se být nástrojem pokoje mezi lidmi až do své smrti.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DŮVĚŘOVAL BOHU A ŽIL V SÍLE JEHO LÁSKY

Narodil se asi roku 496 blízko Atunu v Burgundsku. Rodiče Eleuter a Eusebie byli prý křesťané, ale jeho narození si nepřáli. Základní vzdělání získával ve škole v Avaloně a ještě před jejím dokončením mu oba rodiče zemřeli. Zanechali mu po sobě větší dědictví, po kterém zatoužila lakomá teta, která měla syna Stratida. Ten zdaleka prý nebyl tak nadán jako German, proto žárlila a záviděla. Jednoho dne připravila hochům sklenice s vínem a do Germanova dala jed. Božím řízením sklenky spletla, tak zabila svého syna a když si German uvědomil, že chtěla otrávit jeho, utekl od ní.

Některé životopisy uvádějí, že nějakou dobu poustevničil, jiné naznačují, že od tety odešel přímo ke strýci Skopiliovi, který byl knězem v Lazy a postaral se o jeho výchovu i vyšší vzdělání. Kněžské svěcení přijal až roku 530 a byl pak od biskupa Nektaria ustanoven opatem kláštera sv. Symforiana na Atunském předměstí.

Jako opat žil spíše asketicky, v noci vstával k modlitbám, až do ranních hodin setrvával před svatostánkem. V lásce, zbožnosti a štědrosti dával všem příklad. Někdy chudým lidem klidně rozdal poslední zásoby, pak šel a modlil se. Jednou kvůli poslednímu rozdanému chlebu mniši začali reptat a velmi brzo poté zastavili u vrat kláštera dva soumaři s těžkým nákladem chleba a další den dorazil vůz naplněný potravinami. Důvěrná Germanova modlitba působila i jiné zázraky. Měl patrně dar uzdravování i dar proroctví, viděl do budoucnosti. Když v blízkosti kláštera hořela stodola, aniž k ní šel, uhasil ji svěcenou vodou a modlitbou.

V roce 554 zemřel pařížský biskup Eusebius a král Childebert I. ustanovil na jeho místo opata Germana. Král si velice vážil opatových rad a stal se rovněž dobrodincem chudých, v jejichž prospěch se prý zřekl i drahé stolní výbavy. Biskup German jeho přízně využil i k dokončení pokřesťanštění Franků a k budování chrámů a klášterů. Dbal o kázeň mezi duchovenstvem i laiky. V roce 557 na kněžském zasedání v Paříži vyhlásil různá církevní pravidla a zákony.

Sám i jako biskup byl vůči sobě velmi přísný, pokračoval v nočních modlitbách, v každém období nosil stejný hrubý oděv, netopil, jedl jen skromně a prostě a celou Paříž postupně obracel k vpravdě křesťanskému životu.

Childebert se vydal s výpravou do Španělska k Zaragoze, kde byl překvapen zbožností lidu a od zaragozského biskupa si vyžádal relikvie svatého Vincence. Dostal jeho štolu, někde je uváděna i tunika a drahocenné kalichy i zlatý kříž. Král pak v Paříži postavil chrám k jeho poctě s další klášterní budovou a stavby předal biskupu Germanovi ke zprovoznění. Ten tam ustanovil za benediktinského opata svého žáka Droktovea a chrám vysvětil r. 558.

Král Childebert mezi tím onemocněl tak, že lékaři mu nedávali naděje, přivolaný German zůstal u jeho lůžka přes noc na modlitbách a ráno byl nemocný náhle zdráv. Z vděčnosti věnoval klášteru sv. Vincence jeden ze svých hradů. Zdá se však, že se poté ze života dlouho netěšil. Jeho nástupcem se stal jeho bratr Chlotar I., který se vůči Germanovi choval chladně a pyšně do doby, než potřeboval od něj tělesné uzdravení. Uzdravil se náhle při doteku jeho roucha, když se biskup předtím nad ním modlil.

Ale Chlotarova vláda nebyla dlouhá a po něm se o zemi podělili jeho synové Charibert, Guntram, Sigbert a Chilperich. Kromě Guntrama žili prý v nesvárech a prostopášnosti. V Paříži vládl Chilperich, který vyhnal svou manželku a žil v cizoložství. Proti poddaným se dopouštěl křivd, některé připravoval o majetek a na napomínání biskupem Germanem nedbal. Pro jeho řádění a utlačování ho German nakonec vyobcoval s Církve. Chilperichovi to bylo k smíchu a zakrátko náhle zemřel.

German se do konce života usilovně snažil o úplnou likvidaci pohanství a rozkvět ctnostného života ve své diecézi. Za krvavých rozepří vládnoucích bratrů snažil se udržet společenský řád v zemi. Byl ochráncem svého lidu a také vykupoval vězně, zajatce i nevolníky. Někdy na vykoupení zajatce získával i žebráním. Se svátostí nemocných navracel lidem zdraví. Mnohé cesty vykonával na koni zpívaje za jízdy žalmy. Den své smrti předpověděl a několik měsíců dopředu si k hlavě svého lůžka prý od písaře dal napsat datum 28. květen. V ten den ve věku 80 let odešel na věčnost. Pohřben byl v kapli při chrámu sv. Vincence. Později mu byl zlatníkem udělán náhrobek a v roce 754 jeho ostatky přeneseny do chrámu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu s vědomím Boží lásky, která mne obklopuje, s důvěrou prožívat celý den.

Bože, Tys naplnil svatého Germana svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; pomoz nám na jeho přímluvu celý den pamatovat na Tvou vůli a Tvoji láskyplnou přítomnost, dej nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom dosáhli spolu s ním účasti na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Germanus, ep. Parisien. (576); Gulielmus, monachus (812); Lanfrancus, ep. Cantuarien (1089); Margarita Pole (1541); Heliconis (s. III); Caraunus (s. V); Iustus, ep. Urgellen. (s. VI); Ubaldesca (1206); Petrus ďArnaud (1242); Herculanus de Plagario (1451); Thomas Ford, Ioannes Shert et Robertus Johnson* (1582); Ladislaus Demski (1940); Antomus Iulianus Nowowiejski (1941)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský